Karlovarský festival 2009

STŘÍPKY Z FESTIVALU „KARLOVY VARY“  2009

Návštěva filmů na největším tuzemské filmovém festivalu (letos konaná ve dnech 3.-11.července) neznamená nutně potěšení a radost. Spíše naopak. Prvořadý je ale na tomto festivalu typ diváka. Například fanoušek slavných filmových star, které letos poctili svou návštěvou Karlovy Vary (Antonio Banderas, John Malkovich), si jistě přišel na své.

Navštívit festival Karlovy Vary je jako ocitnout se v nějakém „utopickém státě“, kde je jeho obyvatelstvo rozděleno na dva tábory: baťůžkáře a elitu. Po dvoudenní návštěvě tohoto festivalu jsem nabyla dojmu, že tento festival je určen spíš pro „elitu“ a ta se tu také musí cítit dobře. Nejdříve nutno poznamenat, že na festivalu Karlovy Vary jsem nikdy předtím nebyla a proto jsem byla docela zvědavá, jak festival vlastně funguje. Ve čtvrtek, první den mé návštěvy, mě nemile zaskočil složitý akreditační systém, kterému doteď ne úplně rozumím. To zdlouhavé čekání na vstupenky, davy lidí dychtící vidět filmy i slavné hvězdy, vlastně mi to všechno bylo docela protivné. Hotel Thermal sice skýtal dostatek informací, ale jen pohled na zástup lidí proudící hotelem byl pro mne docela únavný. A bylo deštivo, pršelo i v pátek. Navíc prostor před hotelem Thermal, kde byla vystavena obrazovka, mi trochu připomínal pouť – se všemi těmi stánky s občerstvením. Člověk se zde snadno mohl cítit ztracen a dezorientován.

Skutečnou radost jsem ve čtvrtek neměla ani tak ze samotného festivalu, jako spíš z historických památek města Karlovy Vary, které mi svým vzhledem ve svém centru připomínalo přímořské letovisko. Procházka po Mlýnské či Sadové kolonádě, oj to se mi hned spravila nálada. Z historických památek města jsem byla skutečně okouzlena. Jinak z karlovarské nabídky jsem dále využila program, který se jmenoval „Čaj o třetí“, který se uskutečnil v přízemí hotelu Thermal, kde bylo možné setkání a diskuse s filmovými tvůrci. Návštěvníci stáli nebo seděli na koberci a vyptávali se filmařů. Podával se zdarma, tuším, jasmínový čaj, který mohl každý návštěvník zdarma ochutnat.

V pátek jsem shlédla film „Katalin Varga“ (2008) od britského režiséra Petera Stricklanda (žijícího v Maďarsku), který získal ocenění na festivalu Berlinale. Poutavý příběh o ženě, která musí opustit domov a se svým synkem Orbánem putuje přes rumunské Karpaty. Anotace o filmu na karlovarském webu sice mluví o dramaturgicky – povedeném příběhu, po shlédnutí tohoto snímku nemohu souhlasit. Hlavní dějová linka se totiž ztrácí v množství dalších zápletek, dějové zvraty jsou nevěrohodné a jednání postav je někdy docela zvláštní.

Skutečně zajímavým osvěžením na celém festivalu pro mne byly „Rozhovory naživo“, které organizoval časopis Reflex v jedné karlovarské kavárně, kde se hosté mohli ptát přítomných umělců. Ve čtvrtek byli v kavárně přítomni herci Marek Taclík a David Švehlík, v pátek pak mezinárodně uznávaný fotograf Tono Stano. Tohoto posledního interview jsem se účastnila celého a musím přiznat, že mne jedním slovem bavil. Vedl jej novinář Reflexu Milan Tesař a přítomen byl v kavárně vyjma hostů i světově uznávaný jazzový kytarista Rudy Linka. Rozhovor byl veden na téma „focení portrétů karlovarských hostů“. Tono Stano vyprávěl nejrůznější příhody z focení se slavnými lidmi (Ben Kingsley, Morgan Freeman), komentoval jednotlivé fotografie a také vysvětlil historii fotografování pro festival. Tvrdí, že rád fotí především lidi, kteří mají energii a chuť do života. Přesto, že o něj slavné filmové hvězdy projevují zájem, nezdá se, že jimi byl nadmíru oslněn, některé lukrativní nabídky odmítá a říká: „Jsem úplně normální člověk“.

Zajímavých hostů i programů tedy bylo na festivalu přehršle a každý divák si mohl vybrat, co mu bylo nejbližší. Karlovy Vary jsou zkrátka obří festival s nepřeberným množstvím kulturních komodit.

Jiří Stach v Národním muzeu fotografie

JIŘÍ STACH V NÁRODNÍM MUZEU FOTOGRAFIE

Ve dnech 26.4. – 7.6. 2009 proběhla v muzeu v Jindřichově Hradci výstava „Natura Magica“ snového fotografa Jiřího Stacha, který se pohybuje na hranici mezi magií a realitou. Autorovy snímky, nabité bohatou imaginací, jakoby pocházely z „jiného světa“.

Spíše pesimisticky laděnou sbírku černobílých fotografií z let 1975 - 2005 lze v jindřichohradeckém muzeu spatřit v jižním křídle jezuitské koleje. Snímky tak tvoří protiváhu k předchozímu vystavovanému fotografovi, Janu Pohribnému, jehož fotografie jsou prosyceny radostnou energií. Atmosféra je v muzeu doplněna o hudbu a promítání na plátně zachycující autora Jiřího Stacha při tvorbě.

Jiří Stach vystudovat střední grafickou školu a katedru výtvarné fotografie na FAMU. V současnosti je autor na volné noze, vystavuje v Praze i v řadě evropských měst (Sofia, Basilej).Podílel se na ilustraci k pohádkové knížce „Velká cesta malého pána“.

Výtvarný teoretik Richard Drury sice v předmluvě knihy „Natura Magica“ (2006) říká, že tvorba Stacha se „pohybuje mimo proudy výtvarného dění“, já však vidím v autorově tvorbě ozvuky malířského proudu surrealismu. Lze tak polemizovat i s autorkou publikující na webu Olgou Zlámalíkovou, že autor vytváří „zcela ojedinělý imaginativní svět“. Fotografie totiž dle mého názoru se svými snově - magickými nebo také eroticko-zvířecími motivy určitým způsobem evokují malby španělského malíře Salvadora Dalího. Je to například eroticko-bizarní kolekce snímků „Skici, sny a nápady“ (1977-2002). Dalšími snovými fotografiemi jsou „Pozdní večeře“ (1977) nebo „Konec léta“ (1985), kdy se hmotné předměty pohybují ve vzduchu. Autor též využívá různého druhu ovoce a zeleniny jako erotických symbolů („Předehra“, 2000). Ke strašidelným snímkům patří „Chodec I“, „Chodec II“.

Zde jakoby se prolínal svět surrealistického malířství se světem fotografií. Autor se mj. nevyhýbá ani lehce morbidním tématům. Magicko-iracionální hra s předměty – to je tedy hlavní téma Stachových fotografií (například snímek „Zippo“, 2005). O něco méně je však příjemná podobnost Stachových fotek s jinými fotografy. Například snímek „Jablko“ (1980) silně připomíná svou stylizací (černobílá fotografie s předměty ležícími na stole) světově proslulého fotografa, Josefa Sudka. Za jistý nedostatek také považuji, že fotografie často nemají název, je vyznačen pouze rok.

Součástí muzea je „muzeumshop“, které nabízí velké množství fotografických monografií i prodej digitálních fotoaparátů. Zde lze zakoupit knihu Jiřího Stacha „Natura Magica“ za 960,-Kč (vydalo nakladatelství Nový Svět). Fotografická monografie je doplněna o předmluvu, která spíše než hloubkovou analýzu díla trochu připomíná reklamní text. Jinak nesporně kvalitní knižní publikace (časopis Fotografie magazín vyhlásil tuto monografii fotografickou publikací roku) nabízí 148 fotek s úvodním textem v češtině i angličtině. Vedle publikace však postrádám speciálně zaměřenou brožuru či leták k výstavě Jiřího Stacha. Propagační materiál tedy není podle mě zcela dostatečný. Chybějící tematický leták avšak vynahrazuje na stěně jezuitské chodby informační panel o životě a tvorbě Jiřího Stacha.

Národní muzeum fotografie bylo založeno v roce 2002 na půdě bývalé jezuitské koleje (gymnázia), založené roku 1595. V renesančním objektu působil jezuitský řád „Tovaryšstvo Ježíšovo“, který měl za úkol šířit katolickou víru. Po odchodu jezuitů roku 1773 sloužila budova armádě, v polovině 90. let 20. století ji získalo město. To přistoupilo k nutné rekonstrukci budovy – přízemí bylo zpřístupněno roku 2006 a rekonstrukce nádvoří dokončena roku 2007. Zbývá stavebně upravit obě patra objektu.

Součástí muzea je například digitalizační pracoviště nebo také kavárna Kamel. V současnosti se muzeum také snaží plnit vzdělávací funkci – pořádá nejrůznější workshopy, semináře, konference, vernisáže, buduje se rozsáhlá knihovna s fotografickou tematikou. Muzeum také nabízí profesionální fotografické semináře pro základní a střední školy s názvem „Fotografický výlet do Jindřichova Hradce“ (letos v termínu květen-červen). Na letošní rok jsou připraveny tyto workshopy: Kreativní portrét, Akt v ateliéru, interiéru a exteriéru a Historické fotografické techniky. Národní muzeum fotografie, unikátní kulturní projekt, se tak postupně stává přední českou kulturní a vzdělávací institucí.

V současnosti muzeum vystavuje snímky fotožurnalisty Miroslava Hucka. Další zajímavé informace se dozvíte na stránkách www.nmf.cz

Anifest 2009

ANIFEST – Mezinárodní festival animovaných filmů

Mottem letošního Festivalu animovaných filmů se stala „svoboda animace“ , tj. tvůrčí svoboda v umělecké oblasti i možnost vyjádřit svůj názor ke společenským problémům. Anebo jak říká jednatelka AniFestu Barbara Tůmová: „V animovaném světě je možné vše – protože v něm tvoří fantazie spolu s otevřeností očí, srdce i ducha.“

Je radost navštívit tak skvěle zorganizované projekty jako je prestižní Světová přehlídka animovaných filmů „AniFest“, která se uskutečnila ve dnech 1.-4. května v Třeboni a která dále poběží tento týden ve městě Teplice na severu Čech. V pořadí 8.ročník Přehlídky animovaných filmů nabídl k vidění celovečerní filmy, krátké filmy, zakázkovou tvorbu, studentské filmy, internetové animace, nejrůznější workshopy a semináře a soutěže škol. Nechyběly ani výstavy a hudební koncerty. Ve festivalové nabídce bylo zahrnuto celkem 198 filmů z celého světa – kromě evropských zemí se zúčastnila třeba také Austrálie, Spojené Státy, Čína, Taiwan atd. K porotě patřili: Američan korejského původu Nielson Shin (podílel se na animaci Růžového pantera), dále Ludmila Zemanová (dcera filmového režiséra Karla Zemana) a v New Yorku působící grafik a ilustrátor Petr Sís.

Velmi příjemné je už jen prostředí festivalu – půvabné jihočeské městečko Třeboň s renesančně-barokním náměstím, které se stalo nejdůležitějším centrem přehlídky. Na první pohled zaujme sofistikovanost produkční stránky festivalu. V bowling baru hotelu Zlatá hvězda, které se proměnilo v akreditační centrum, si mohl každý návštěvník pohodlně zakoupit akreditaci na den čí více, dle libosti. A navíc nikterak drahou – student za den strávený na festivalu zaplatil pouhých 70,-Kč. Navíc akreditační centrum nabídlo dostatek propagačního materiálu s programem (navíc třeba také info o ubytování či vlakovém a autobusovém spojení). Za zvlášť vyvedenou považuji A3 informační brožuru s 263 stranami v české i anglické mutaci, která obsahuje vyjma programu s barevnými fotografiemi i seznámení se s porotou a  pravidly mezinárodní soutěže. Jedním z pravidel pro přihlašování filmů do soutěže bylo, že přihláška musela být doručena do 16. prosince 2008. Další součástí brožury je rejstřík zemí a kontakty. Součástí propagačního materiálu byly také Festivalové noviny, které mohl návštěvník získat v Press Centru nebo ve festivalových projekčních sálech.

Míst festivalových akcí bylo celkem jedenáct a jejich velkou výhodou bylo to, že byly vzájemně ve velmi malém dosahu – dějištěm přehlídky bylo například divadlo J.K.Tyla, kino Světozor či historický Schwarzenberský sál patřící do zámeckého komplexu. Produkce nezapomněla ani na občerstvení – v zámeckém parku (hned vedle historického náměstí) byl rozestavěn festivalový stan a na náměstí nabízel hotel Zlatá hvězda Festivalové café.

Osobně jsem v neděli navštívila skvělou celovečerní animaci s romanticko- strašidelným námětem „Mrtvá nevěsta“ (2005) od výtvarníka a režiséra Tima Burtona, který použil techniku klasické animace loutek. Dále pak přehlídku krátkých animovaných filmů české provenience ve Schwarzenberském sále. Shlédnout 16 filmů v krátkém časovém rozpětí (jedna hodina) není úplně nenáročné a člověku se skutečně vryjí do paměti třeba jen pár filmů – jako například nesmírně vtipný a vypointovaný filmeček „Jak byl dobyt měsíc“ (2008) od režiséra Martina Živockého o americko-ruském soupeření na poli vědy a dále film „O sexu“ (2008) od režisérky Barbory Dlouhé, která natočila sexuální výchovu pro mentálně postižené. Přes pokrokový námět snímek (přinejmenším ve své první půli) ztroskotává na infantilním pojetí, kdy se dospělí lidé chovají jako puberťáci a hovoří o sexu dětinským způsobem (samozřejmě se u toho červenají a chichotají). Film tak zcela nechtěně vysílá „poselství“, že za sexualitu by se měl člověk vlastně stydět. Tato filmová animace tak vyvolává otázku, proč autorka nenatočila film o tak intimním tématu mnohem zralejším způsobem?

Přehlídka filmů byla tedy velmi pestrá a v pondělí bylo uděleno šest cen v soutěži krátkých filmů. Cenu poroty za nejlepší český animovaný film získala studentka 5.ročníku FAMU Kristýna Dufková za horor „Usnula jsem“ (2009), kde hlavní hrdinkou se stává malá holčička Miroslava. Příběh je velmi zajímavý – dětská hrdinka uteče svým rodičům na hřbitov a tam zažívá nejrůznější příhody s oživlými kostlivci a nebožtíky. Autorka použila náročnou techniku: kresbu na papír a kresbu na fólii.

Další informace o vítězných filmových animacích se dozvíte na webových stránkách www.anifest.cz.

Úvod

Milí čtenáři,

na úvod bych Vás ráda uvítala na mém novém webu - pavlinfilmovyblog.blogspot.cz. Jak asi z názvu tušíte, bude se jednat o články z filmového světa - ráda bych zde publikovala články z filmových festivalů, dále medailonky polozapomenutých scenáristů nebo filmařů (animátorů) apod. Vyjma filmových článků bych zde ráda zveřejňovala i články, které by se pohybovaly v oblasti jiného mého zájmu - a to psychologie - najdete tu tedy v budoucnu i články o psychoterapii, psychologické astrologii apod.

Ať se Vám můj nový web líbí!